Youtuber

    Byl jednou jeden mladý jelen. Žil si takovým normálním životem. Neměl nouzi, ale ani nadbytek. Jednoho dne se mu podařilo porazit staršího jelena v souboji. Všichni mladí srnci ho začali obdivovat. Chtěli vypadat jako on, chtěli být silní jako on, mít stejné paroží jako on. Zkrátka a dobře, byl to jejich největší vzor.

    Ale proč ho neobdivovali i starší jeleni a starší laně? Srnečci totiž nevěděli, nebo spíš ani vědět nechtěli podrobnosti souboje. Nevěděli, že ten starší jelen byl před nějakou dobou postřelen myslivcem, že mu to zranění působí neskutečnou bolest. Nevěděli, že starší jelen mohl souboj odmítnout. Přesto ho přijmul. A statečně se postavil svému druhovi. Nevěděli, že jelen, který vyhrál souboj byl seznámen se stavem staršího jelena. I když se jim dospělí snažili říct pravdu, neposlouchali je a tvrdili si svou. Stále jelena obdivovali. I když ani nebylo za co.

    Jelen chodil se vztyčenou hlavou lesem a poslouchal samou chválu. Vyspělejší, chytřejší, ti s více zkušenostma došli  názoru, že je zbytečné něco říkat. Stejně by je ostatní nevyslechli. A tak jelen byl čím dál víc namyšlenější. Všichni na něj křičeli jen to, jak je dobrý a skvělý. Jelen si začal víc a víc troufat. Vyzval na souboj jelena, proti kterému neměl očividně šanci. Samozřejmě, že prohrál. Ale jeho obliba mezi mladými narostla snad dvojnásobně. Prý je strašně statečný, odvážný, hrdinský a bův ví, co ještě.

    Jelen si myslel, že není nikdo kdo by ho neobdivoval, že je nejsilnější v celém lese a proč, když je nejsilnější v celém lese, by nemohl být nejsilnější na celém světě? Možná kvůli jeho názoru na sebe samého, se rozhodl, že vyzve na souboj vládce celého lesa- bájného šestnácteráka. Ten nejdříve odmítal jeho žádost. Ale protože ho popudila reakce srnců, kteří říkali, že šestnácterák odmítá souboj kvůli tomu, že se bojí, souboj přijal. Náš jelen dopadl špatně. Celé jeho paroží, celá jeho chlouba byla v souboji ulomena. I když měl své obdivovatele kolem sebe, nemohl přehlídnout nenávistné pohledy ostatních. Nemohl si nevšimnout, že kdykoliv, kamkoliv vejde utichnou rozhovory a všechny oči na něj upnou svůj zrak. Jednou doknce zaslechl rozhovor o něm. Nebyl to pěkný rozhovor.

Jelena hryzalo svědomí. Svědomí je největší mrcha. Trápil se. Svědomí ho dohnalo ke zvláštnímu činu. Jelen svolal všechny své následovníky a řekl jim pravdu. Skoro všichni ,až na pár nejvěrnějších, mu to dali patřičně sežrat. Už neměl nikoho, kdo by ho obdivoval. Neměl nikoho. Všichni ho nenáviděli. Věděl, že i kdyby se omluvil, nic by se nezměnilo.Proto se rozhodl odejít z lesa.

Jelen se po celý zbytek svého života toulal sám, opuštěný a bez paroží a tudíž i bez obrany. Jednoho zimního večera, když byla zima obzvlášť krutá, uviděl hladovějící vlčí smečku. Rozhodl se, že jeho existence je stejně zbytečná , a že za celý život neudělal nic užitečného. Rozběhl se přímo k vlčí smečce. Ti jakmile ho spatřili, vystartovali a už se na něj vrhali. Za pár minut zbyla z jelena pouze ohlodaná kostra. Vlci se nažrali a táhli dál za potravou. 

Tak skončil velký a statečný jelen. Škoda, že se o jeho konci nikdo nedozvěděl,  jistě by byl za hrdinu.