Sračky

Myslíte si ,že jsem psychicky labilní? Tak to se mýlíte. Já jsem totiž opravdový šílenec a bláznen. Pokud si o mě chcete myslet to ,co jste si mysleli o mě do teď, tak prosím nečtěte následující  řádky. Lidská zvědavost je silná. Ale opravdu vás upozorňuju. Pokud máte dobrou náladu a nechcete si jí zkazit, tak to nečtěte. Jsem asi moc egocentrická, když si myslím, že kvůli mě se budete cítit špatně. Napíšu tu skoro všechno, co se mi momentálně honí hlavou. 

Odejdi

Nechci, aby ses cítil špatně. 

TAK PROČ TO SEM PÍŠEŠ!?

Musím to zveřejnit? 

Neuleví se mi, když to napíšu?

Uleví se mi, když to zveřejním.

A proč si potřebuješ ulevovat? 

Nic se ti neděje.

A proč musíš svým přátelům (pro tebe jahelníček) říkat, že si něco napsala? 

Uleví se mi.

Od čeho prosím tebe?

Mám psychickou poruchu.

Pokud se bere jako psychická porucha to, že seš vadná tak ok.

...

Jsem fakt psycho. Asi potřebuju prášky. Nebo někam zavřít, abych si / někomu něco neudělala. Jsem rozdělená. Na 2 části. První část je jako matka. Říká tý druhý, že je sobecká (a ona sobecká opravdu je), že je hnusná, že spousta lidí se má hůř a, že jen pláče, protože je neschopná pomoct těm lidem, co se mají hůř než ona. Chce potrestat ( oprávněně)  tu druhou, za to že si stěžuje a otravuje všechny okolo a za to, že si myslí, že  její máma je hrozná.

Ta druhá je sobecká (chce jen žít, a aby ste mohli žít musíte být občas sobecký), chce si vesele žít, ale trápí se. Cítí se strašně, protože svět je nespravedlivý. Protože ona se má tak dobře, tak skvěle, přesto si toho neváží a na druhou stranu jsou tu lidi, co se mají opravdu hrozně a váží si všeho, co jim život dal. Jsou tak silní! Ona ví, že je sobecká, necitlivá k ostatním, strašná kráva. Ale nikdo jí už netrestá. Nikdo jí už neřekne, že je blbá. A tak se vytvořila první. Druhá chce něco dělat s tím, že je tak neschopná, ale protože je blbá, jen si stěžuje. A nic neudělá pro to, aby se nemusela cítit jako neschopná. První je něco jako její vůle. Usměrní jí. Ale první nemá sílu jí potrestat. Instinkt přežít je silnější. 

Zatím druhá vyhrává. První se jí snaží potlačit. A vyhrát. A úplně zničit tu druhou. V tom je ten jejich rozdíl. Druhá chce jen vyhrát, ale nechce tu druhou úplně zničit. Nechce, protože by to sama nezvládla. Uvědomuje si, že život bez té první by byl špatný, egoistický a arogantní. První chce vyhrát, neustále se snaží potrestat tu druhou. Například strašnými myšlenkami, nedáváním jídla, nadáváním, sebepoškozováním. Jenže druhá je silnější než ona. A tak nic nemá účinek. 

Ale druhá slábne. Za chvilku bude tak křehká, až průsvitná. Druhá se bojí. Pokud selže, už nebude nikdy existovat. Druhá se třese. První vždycky na chvíli ovládne tu druhou. Ty chvíle se prodlužují. Je to skoro vždycky v noci. Druhá pláče, křičí na celý barák, že nechce zemřít, že nechce platit za to, že chce žít. Třese se. Nějaký pitomý video probudí první. Druhá dostává strašný strach. Ví, že je správné když bude potrestaná, ale nechce být trestaná. Bojí se první. Neví co chce. Je jako pitomá puberťačka, co se neumí rozhodnout mezi 2 kluky. Chce žít. Chce zemřít. Chce být mlácená. Nechce být mlácená. Nechce otravovat ostatní. Otravuje ostatní. Chce pomoct s problémem, který je banální, směšný a titěrný. Nesnáší jednu osobu. Chce jí ublížit. Když jí ublížila má výčitky svědomí. Co to doprdele je? Druhá je ve stresu. Neustále. Do všeho naráží. Leje vodu na zem. Chce spáchat sebevraždu. Nedokáže to. Protože je SLABÁ. Hlava bolí. Druhá chce jít spát. První jí to zakazuje. Druhá přestává ovládat tělo. První spí na zemi. Druhá bojuje. Říká, že by se teta a strejda strachovali, kdyby spali na zemi. První slábne. Druhá se chytá příležitosti. Konečně spí v posteli. Vysílením usíná. Ráno má druhá zákaz jídla, ale první nemá po včerejšku sílu. 

Všichni jsou tak krásní. Tak hezky stejní. Proč já vždycky musím všechno cítit jinak? Ostatní jsou jako slunečnice v poli a já jsem jen kopřiva, co všechny žahá. Protože jsem malá hnusná kopřiva, tak nevidím pořádně na všechny slunečnice. To bych musela vyrůst a to dá moc práce. Rezignuji. Koukám jen na své listy. Nevidím ostatní. Myslím si jak mám málo světla, jak mám málo vody. Tu najednou se nějaký zahradník rozhodne zbavit svět všech, co překáží. A tak jsem vytrhnuta a najednou vidím všechno. Úplně všechno. Chápu věci, který vědět nechci. Vidím věci, který vidět nechci. Najednou totiž zjistím, že já se měla ještě dobře. A že v poli je tolik suchých a polosuchých slunečnic. Uviděla jsem, že kolem mého původního místa  nejsou slunečnice, nýbrž nádherné růže, gerbery a lilie. Jiné. Tak hezky jiné. Ty všechny slunečnice, které se zdály tak pěkně stejné, jsou hnusné. Stádo, že kterého přechází oči. Motá se hlava a chce se zvracet. 

První se rozzuří. Nechápe chování té druhé. Tak proč ty růže, gerbery a lilie nenechaš na pokoji? Proč je otravuješ svým jedem a předáváš jim svojí negativní energii? Proč nejsi sama zavřená, abys nemohla šířit svůj jed mezi nevinné lidi, který máš tak ráda. Ty je asi moc ráda nemáš co? Jinak by ses distancovala, aby si je nemohla nijak poškodit. Dyť oni nemají zapotřebí poslouchat tvý sračky. Oni jsou ale tak hodný, že je poslouchají. Ale podvědomě by už nejradši šli pryč. No řekněte mi, kdo by chtěl stát pod sprchou, která střídavě vypouští teplý, homo sračky a studenou, reálnou vodu. No kdo? Nikdo. Tak proč se furt cpeš mezi ně? Buď sama. To si zasloužíš. Ty prvotřídní sračko. A ještě ke všemu se jednu z nich snažíš přívlastnit a si málem na práškách z toho, že ona má jiný názor?? Zasloužila by sis dostat přes držku.

Druhá se nehýbe. Druhá nemůže popadnout dech. Už nemůže dál. Dochází jí síly. Možná je její cesta u konce. Ale jaký měla smysl? Jen všechny využila a hodila do škarpy. Už pro mě nemají cenu. Ať jdou. Ale to je špatně! Máš pravdu první. Jen do mě. Já si to zasloužím. Ne nezasloužím! Co mám dělat? Jsem psycho. První by neměla existovat. Ale bez ní bych se trápila ještě víc! Jsem děsná. Co chci? Chci být šťastná. A co je definice mého štěstí? Ale to NIKDY nemůžu mít. Tak proč se s tím nesmířím? Co to dělám? Sama si pod sebe seru a stěžuju si, že se topím v hovnech! Zabijte mě někdo. Já to nedokážu.