Moje běžná neděle
Ano, první minuty neděle (0:01) většinou strávím nalepená na můj "matlák" a s někým si píšu. Někdy si píšu s kamarádkou, se kterou se (když se nebavíme o vážném tématu) hádame. Když jí třeba začnu posílat vtipný obrázky, tak odepíše ":D" a konverzace se chýlí k tomu strašnému "zobrazeno". Tak já začnu posílat spoustu dalších věcí. Protože se nudím, že jo. A pak se začneme hádat o tom, že spamuju. Když si píšeme, tak většinou každá dělá k tomu ještě další činnost, takže si odepisujeme po 5 minutách. Když se bavíme o nějakém normálním tématu nebo o tom, co bylo za úkol, většinou to skončí hádkou. Když mi mozek a oči začínají stávkovat, usoudím, že je čas jít spát. Po hodině poslouchání Nightwish, Hammerfall, Ironmaiden, atd. konečně odcházím do říše spánku. V 8 hodin se vzbudím kvůli strašným ránám přicházejícím zeshora. Ránám, při kterých se odlupuje omítka a mozkové buňky. Člověk si chce pospat, ale ne to nejde. Vnuci (4 a 1 rok) mýho prastrejdy (někdo mi, prosím, prozraďte, v jakým jsme příbuzenským vztahu) se prostě vždycky v neděli ráno rozhodnou uspořádat závod v tom, kdo víc dupe, kdo umí hlasitěji brečet, kdo umí více nasrat rodiče, kdo hlasitěji odmítá jídlo atd. Člověk znavený večerní aktivitou chce prostě spát do 12. Ok. Dávám si 3 polštáře na hlavu. Nepomáhá to. Právě si nejspíš pustili písničku od Michala Nesvadby - Dupací ples. Intenzita dupaní narůstá a přijde mi, že se zas poprali, protože teď už řvou i jejich rodiče. Převaluju se v posteli, snažím se usnout a hledám, co bych si mohla dát ještě na hlavu. Pokouším se odejít do spací dimenze, ale po 3 hodinách usoudím, že to není možný. Vstanu, naházím na sebe nějaké oblečení a odcházím do kuchyně. Na židli sedí praděda a říká: ,,Dobrý poledne!" ( je 10:30). Já se vždycky jen usměju a zeptám se ho, jak se má. Vždycky odpoví, že by mohlo být líp. Něco malého zblajznu a jdu si uklidit pokoj nebo si něco šudlit na telefonu. V 11:45 přijde garda zeshora. Táta vnuků, máma vnuků a vnuci. Vždycky mě překvapí, jak hlučný dokáže 4-letý kluk být. ,,Dědo? Budeme dělat blbiny?" zeptá se ho vždycky. A už se mu sápe na záda. Jakmile chcete něco jíst / pít, druhý vnuk to chce taky. Když zrovna pijete kafe, není to moc ideální. Podle mě by byl jako ta veverka z Carcoolky. Stačila by jedna jediná kapka a už by lítal po pokoji. Nechci si domýšlet následky. Ve 12 se většinou celá naše rodina usadí ke stolu a teta začne nandavat polívku. ,,To stačí!" křičím na ní pokaždý. ,,Jíš málo!" odpovídá mi vzápětí. Tvl, vždyť žeru jak blázen! Budu tlustá! Achjo. Ne, nemá cenu se dohadovat. Pak se ještě musí nějak ukočírovat vnuk. Nechce jíst sám, chce se nechat krmit a chce stát na stole po dobu oběda. Furt něco šeptá strejdovi, leze pod stůl, mele něco o sopkách, že vyhrál soutěž, a že si ve školce dělá, co chce. Odklidí se talíře po polévce. Druhý vnuk uvidí špek (nebo něco jinýho, nevhodnýho pro kojence) a začne se toho dožadovat. Špek je dán stranou a vnuk se náležitě ozývá. Špek je dán do vnukových úst. 1. vnuk ještě nedojedl polívku a tvrdí, že všechny v jezení polívky předehnal. Je druhý chod. Teta všechny ujišťuje, že neví, jak to bude chutnat a že to dělala jinak než obvykle. Jídlo je výborný, až na to, že mám opět na talíři 2x větší porci, než jsem si původně přála. Jsem totálně prežraná a smutně koukám na moučník. Můj žaludek protestuje, ale chuťové buňky si myslí něco jiného. Z posledních sil si dám nějakou buchtu. Strejda vytahuje 2-litrovou šlehačku ve spreji a dá jí vnukovi, aby mu ozdobil kus buchty na talíři. Buchta mizí. Talíř mizí. Teta začíná křičet, že se z takovýho množství šlehačky akorát posere. Debatuje se na nějaké téma. Vnuk furt opakuje, že chce dělat blbiny. Strejda přinese hrnek a dá do něj vodu. Vnuk následně nahází drobky z buchty do hrnku. Strejda vymyslí suprovou věc. Vezme všechny vylouhovaný čajový sáčky a dá je taktéž do hrnku. Vnuk vezme šlehačku ve spreji a nastříká jí do hrnku. Strejda vezme všechny špinavé lžičky a dá je do hrnku. Pak vezme rýži, cizrnu a čočku a tvrdí, že když to tam nedá, tak to nebude to pravý ořechový. Rýže, cizrna a čočka mizí v hrnku. Vnuk urputně míchá. Hladina "vody" se strašlivě blízko přiblížuje okraji. Vnuk přinese sklenici s vodou a nalije jí do hrnku. Humusácký extrakt se rozlije po stole. Teta přináší celou roli papírových utěrek. Já zadržuju smích a někdy se mi to nepovede. Vnuk se odchází do koupelny umejt. Rodiče vnuků radši odchází nahoru a hlídání vnuků přenechávají nám. Najednou je klid. A tak se teta pustí do mytí nádobí a já se strejdou se bavíme. Při neopatrném zacházení se špinavou lžičkou jsem se umažu, proto odcházím do koupelny. U umyvadla stojí vnuk. Můj pohled ale neupoutá vnuk, nýbrž přetékající umyvadlo. Vypínám kohoutek, a i když mám záchvat smíchu, tak kárám vnuka, aby to příště nedělal. Po odpoledním mucheche se oblíkám a chci vyrazit ven. Vracím se k večeru. Otevřu dveře a co neslyším! Vnuk se snaží překřičet televizi. Dávám se do řeči s tetou a strejdou a zjišťuji, že vnuk tu byl celý den. V 19:30 se všichni kromě vnuka shodnou na tom, že by měl jít domů. V 20:30 odchází domů. Já si sednu k Facebooku a zjišťuju, že zítra píšeme test a jsem zkoušená. Seru na to. Jdu spát. Teda "spát".